Štrasburk

Jednoho dne, přišel Frantí domů s návrhem, podívat se do francouzského městečka Štrasburk. Z Heidelbergu je to po dálnici 150 km. Jakmile jsem si prohlédla pár stránek o Štrasburku na internetu, řekla jsem si, že tohle město musím vidět. Sobotní celodenní výlet byl naplánován.

Ráno jsme všichni s dobrou náladou vstali a zjistili, že venku neprší, ale přímo leje. Jak se lidově říká, ani psa by nevyhnal. Nás však Frantí vyhnal. Moje velké plány na dnešní den se pomalu rozplývaly. Měla jsem sto chutí zalézt zpátky do postele a prospat den, ale můj miláček řekl, že když už jsme si výlet na dnešek naplánovali, přece to jen tak nezrušíme. Do tašky jsme sbalili deštníky a nepromokavé bundy a vyjeli jsme směr Francie.Cestou jsme se zastavili ještě pro Honzovu kamarádku Lenku a už jsme frčeli po dálnici. Ačkoliv stále lilo jako z konve, cesta byla vskutku veselá, hlavně po té, co se nám stále mlžila skla v autě a mě nenapadlo nic lepšího, než vzít mokrý ubrousek a se snahou pomoci, jsem začala sklo za jízdy utírat. Úžasné, tak teď už nevidím vůbec nic, děkoval Frantí. Rychle jsem vzala suchý hadr a otřela jsem znovu sklo. Už mi raději nepomáhej, pravil a  pokračovali jsme v jízdě.  Musím říct, že jsem docela ráda, že máme v autě navigaci, protože kdybych navigovala já podle mapy, už by mě nejspíš Frantí vyhodil z auta (za jízdy). Mám sice občas tendenci navigaci opravovat, ale musím uznat, že pokaždé nás dovedla dobře do cíle.

Konečně jsme se blížili do ulice, kde se dalo dobře a hlavně levně zaparkovat. Déšť pomalu slábnul a já se těšila, že nebudu muset celý den trávit pod deštníkem. Po krátké přestávce v malebné restauraci jsme vyrazili  poznávat krásy Štrasburku. Uličkami podél kanálu  jsme se dostali až do centra starého města. Na internetu jsme zjistili, že si zde můžeme zaplatit projížďku lodičkou nebo autobusem a poznat všechny hlavní památky města. My se rozhodli pro lodičku. Nevěřila jsem tomu, že se do tak malé lodičky dostane až sto turistů. Loď se rozjela a vydala se na okružní hodinovou cestu. U každé sedačky byli sluchátka s volbou jazyka všech národností. Tedy mimo české a slovenské. Dej si tam němčinu, zněla rada mých vtipálků. Po chvilce trápení, kdy jsem chytala každé páté slovo, jsem přepla na ruštinu a osvěžila jsem si má krásná školní léta. Cesta byla úžasná. Vše jsme si krásně prohlídli a těšili se, až si budeme moci všechny ty malebné uličky i projít.

Po krátkém obědě v rychlém občerstvení, kde nemluvili jinak než francouzsky, se nám po půl hodině objednávání podařilo sníst pár zapečených žemlí,  jsme se vydali na náměstí a navštívili nejznámnější katedrálu Notre-Dame de Strasbourg. Zajímavé je, že se zde nachází astronomický orloj z roku 1354. Katedrála byla moc krásná. Koupila jsem si zde moc pěkné pohledy a svatý obrázek pro mou maminku. Taky jsem tam rozsvítila svíčku a měla veliké přání, ale to prozrazovat nebudu, neboť by se nemuselo vyplnit. Po schodech ve věži, vysoké 143 metrů jsem ufuněná dolezla na terasu, odkuď byl nádherný pohled na celý Štrasburk. Sluníčko svítilo a mi byli rádi, že jsme se na výlet vydali. Malebnými uličkami se zastávkou v čokoládovně jsme dorazili na jedno z nejkrásnějších náměstí Francie, Kléber. Je úžasné, jak zde lidé umí odpočívat a vychutnávat tamní atmosféru. Nikdo nikam nepospíchal a za zvuku skladem Ludwiga van Beethovena se jen tak procházeli. I my jsme se takto dostali uličkami do té nejkrásnější části města La petite France ( Malá Francie). Domky byly krásně barevné, nalepené jeden na druhý. Ve všech oknech kvetly červené muškáty, a vše vypadalo moc pěkně. V každém domečku se nacházela buď pěkná stylová restaurace, kavárnička a nebo obchůdek ze suvenýry. 

Cestou jsme se ještě zastavili u Evropského parlamentu založeného v roce 1949 na obranu lidských práv, nechtěně se zapojili do stávky francouzů za důchodovou reformu a už jsme frčeli zurück zu Deutschland :-)

Sluníčko nakonec svítilo celé odpoledne a my byli rádi, že jsme toto krásné městečko mohli navštívit a trochu poznat.