Pokouším se už několikátý měsíc učit německy. Občas potkávám mnoho zajímavých, mladých lidí, ale na koho určitě nikdy nezapomenu je skromná, úslužná a milá dívenka Ibuki z Japonska. Přestože neumíme perfektně německy, dokážeme být spolu celý den a mluvit o čemkoliv. Samozřejmě se najdou chvilky kdy jedné nebo druhé vypadne nějaké slovíčko, ale pomocí rukou, nohou nebo obrázků, které Ibuki moc ráda kreslí se vždy domluvíme a ještě se spolu dokážeme zasmát.

Již několikrát jsme byli spolu na nějakém výletě v okolí Heidelbergu nebo jsme zašli spolu na zmrzlinu nebo večer na sklenku piva.

Jednou mě napadlo, pozvat Ibuki i k nám domů, aby taky poznala Honzu a aby viděla jak bydlí taková normální česká rodina v Německu. Domluvily jsme se na neděli na oběd. Ráno jsem připravila výpečky, červené a bílé zelí a bramborový a houskový knedlík. Jen ať se holka taky pořádně nají. Došla jsem Ibuki naproti na zastávku a za chvilku už jsme se se smíchem blížily domů. Ibuki jsem seznámila s Honzou, ukázala jsem jí byt a nachystala oběd. Ibuki nás taky mile překvapila. Přinesla domácí Sushi. Stůl byl plný dobrot a my začali hodovat. Ibuki moc chutnalo vepřové a já ráda ochutnala japonské Sushi. Na balkóně jsme si daly ještě společně jahodový zákusek a bylo nám moc dobře.

Ibuki ráda cestuje. Proto mi jednoho dne ve škole řekla, že se chystá do Čech, kde chce navštívit Prahu, Český Krumlov a České Budějovice. Po domluvě jsem zjistila, že zrovna budu taky v Čechách a že bychom se mohly v Praze sejít. Lepší místo, než u koně na Václaváku, mě na setkání nenapadlo. Den D přišel a já přiběhla v devět hodin ráno ke koni a hledala jsem Ibuki. Najednou jsem jí viděla. Seděla na obrubníku a čekala, jestli si jí někdo vyzvedne. Jakmile jsem na ní zavolala rozsvítily se jí oči a na tváři se jí objevily známky radosti. „Jana“ zvolala. Obě jsme byly rádi, že se vidíme. Zašly jsme do Mc Donalds na kafe a já jí seznámila s celodenním plánem. Chtěla jsem jí co nejvíce ukázat. Vím jak je Praha velká a kolik krásných míst zde je. Turistům zabere Praha několik dní a já si dala za úkol ukázat Ibuki Prahu za jeden jediný den J Z Václavského náměstí jsme to vzali uličkami na staromák, kde jsem se jí snažila vysvětlit popravu 27 českých pánů a něco o Orloji. Ibuki se hlavně těšila na závěrečné kohoutí kykyryký, o kterém jsem jí povídala ve škole. Ibuki má moc ráda věci ze dřeva. Hlavně hračky. Vzala jsem jí do obchodu s Marionety. Hodně mě však překvapilo, když si koupila Červenou karkulku, a ještě víc mě překvapilo, když znala tuto pohádku.

Procházka po Karlově mostě a na Kampě se jí moc líbila. Došly jsme až na Výtoň, kde jsme si koupily jízdenky a frčely na Petřín. Vyšplhaly jsme se na rozhlednu a obdivovaly krásnou stověžatou Prahu. Nyní byl ten pravý čas, zajít někam na oběd. Ibuki chtěla opět ochutnat něco českého, proto jsem vybrala malebnou hospůdku „ U Švejka„ a daly si guláš se šesti a plzeňský pivo. Posilněné jsme sedly na tramvaj a jeli se podívat do Valdštejské zahrady a pak rovnou na Pražský Hrad. Ibuki se nestíhala divit, co všechno se dá stihnou za jeden den. Po prohlídce Hradu a Zlaté uličky jsme sešly po zámeckých schodech a zamířily jsme rovnou na metro do stanice Vyšehrad J Zasvětila jsem jí do bájí o Horymírovy a Šemíkovy a ukázala jsem jí na Slavíně hroby slavných spisovatelů a skladatelů. Na Vyšehradě naše toulání po Praze skončilo. Byl to sice náročný den, ale Ibuki si z Čech odvezla mnoho krásných vzpomínek, o kterých stále mluví.

Jo, už máme za sebou několik lekcí češtiny. Dobrý den, děkuji, neumím česky, kočka, pacičky, Ibuki oblíbené „papej Ibuki„ a když jí něco povídám německy a ona nerozumí natočí pusu a řekne „Jana, cooooo???? J Mám jí moc ráda a už se opět těším na podzim, kdy se vrátí z Japonska zpět do Heidelbergu a zasedneme spolu do školní lavice a budeme zase drtit němčinu.